Informace k pořadu - INVENTURA FEBIA.

Dne 10. 12.1991 byla v Obchodním rejstříku zapsána společnost s ručením omezeným FEBIO, se základním vkladem sto tisíc korun československých a s hlavním předmětem podnikání výroba, export, import, prodej a distribuce filmů a videoprogramů.

Příští rok v prosinci tedy tomu bude dvacet let, co vznikla nezávislá tvůrčí dílna FEBIO s.r.o. O devět dní později (19.12.1991) sezval Fero Fenič spřátelené filmaře do bývalého kina Letná, (které se právě stalo diskotékou Miš-maš – ale zůstalo v něm zachováno filmové plátno) a oznámil jim vznik své tvůrčí dílny.

Vznikem Febia se vytvořilo první stabilní místo, ve kterém po sametové revoluci, a následném rozpadu struktur vlastněných státem, našli čeští filmoví a televizní tvůrci prostor pro svou původní autorskou tvorbu.

Česká televize připomene těchto dvacet let Febia přehlídkou jeho tvorby, kterou bude pod názvem Inventura Febia uvádět každé úterý večer na ČT2 od 4. ledna 2011.

Název studia FEBIO vznikl podle iniciál jména jeho zakladatele a majitele, režiséra a scénáristy Fero Feniče (FEničův BIOgraf).

Fero Fenič, který se od poloviny osmdesátých let „potloukal“ ve svobodném povolání, udělal tento krok především proto, aby si vytvořil zázemí pro svou vlastní tvorbu a byl nezávislý na jiných institucích a oficiálních strukturách.

V té době ještě neexistovala komerční televize a investigativní televizní pořady byly v plenkách. Reformující se Československá televize vysílala na dvou celostátních kanálech (federální + český) a v Praze se pokoušela o třetí, lokální, vysílání, nazvané OK3, které využívalo místní frekvence „v ČSSR dočasně umístěných sovětských vojsk“ šířících na nich původně vysílání ruské televize.

Kina právě přestala uvádět žurnály a dokumenty jako předfilmy a jediným prostorem pro vlastní tvorbu zůstala televize. Ta byla ve svém programu zahlcena vším, co do té doby vysílat nemohla a tak v ní chyběla pravidelná a systematická reflexe současnosti, která by zachovala budoucím generacím svědectví o převratném období společnosti. Nebyla však ještě připravena pro vstup soukromých výrobců, proto první projekt OKO nabídlo Febio tehdy ještě existujícímu Krátkému filmu Praha.

Inspirací pro vznik OKA, byl slavný počin legendárního ruského dokumentaristy Dzigy Vertova „Kinooko“, které kdysi také vzniklo v porevoluční atmosféře.

Krátký film Praha, který právě připravoval pro kanál OK3 komponovaný pořad KANAFAS, uvádějící výběr dokumentů z jeho archívu, zaujal nápad vkládat na závěr svého archivního pořadu aktuální reflexi a přijal nabídku Febia.

Dne 3. března 1992, čtyři měsíce po založení studia, pak s ním uzavřel první smlouvu na výrobu dvaceti pořadů OKO, každý v délce 20 minut. Tímto přelomovým krokem odstartoval fenomén Febia, na jehož konci je dnes 1262 pořadů, z nichž mnohé se staly legendou (GEN, Česká soda, Cestománie a další).

Úspěch pořadu OKO na kanálu Československé televize OK3 vedl k jeho samostatnému reprizování na federálním kanálu F1 (tj. byl vyjmut z komponovaného pořadu Kanafas a uváděn na F1 samostatně). Po jeho velkém diváckém ohlasu i dobrém přijetí odbornou kritikou, pak nově vzniklá Česká televize převzala tento projekt od roku 1993 úplně. Od tohoto data začala spolupráce s Českou televizi, která byla stěžejní pro další rozvoj Febia. S projektem OKO totiž přijala i nový projekt GEN, čímž činnost studia nabrala větší dech a mohla nabídnout práci více tvůrcům. (Poslední smlouvu uzavřela ČT v roce 2003...).

Tento krok, který vytvořil ekonomický předpoklad pro existenci a rozvoj Febia, však postupně přirozeně odvedl Feniče od režijní práce k producentské činnosti.

Jeho sen o malém studiu, kde si bude sám, nanejvýš s pár přáteli, pracovat na svých tématech, se změnil ve službu téměř dvou stovkám jiných tvůrců, mezi nimiž nechyběla ani téměř kompletní česká a slovenská filmařská elita.

Pro většinu z nich bylo Febio jediným místem, kde v porevoluční nestabilitě a nástupu kapitalistických podmínek mohli najít důstojnou práci, dokonce pro autorskou tvorbu.

Pro jiné zase posledním místem, které respektovalo jejich pracovní rytmus a tvůrčí potřeby. A pro talentované začínající tvůrce první místo, kde se jim nabídla možnost startu.

Několik tvůrců vytvořilo ve Febiu svá poslední díla (Vávra, Krumbachová, Piroh, Dostál, Gerová atd.), pro jiné je převážná část jejich tvorby posledních dvaceti let spojená právě s Febiem (Chytilová, Špáta, Sommerová, Sebechlebský atd.).

Slovenští tvůrci v době, kdy po vzniku samostatného státu jejich původní filmová a televizní tvorba několik let téměř neexistovala, mohli tvořit právě ve Febiu.

Proto také zpětný pohled na tvorbu Febia, který najdou diváci v Inventuře Febia, přináší velmi zajímavé informace nejen o tom, čím se tehdy zabývala a žila společnost a jak to vnímala česká a slovenská filmařská elita, ale i jak se vyvíjela posledních dvacet let česká a slovenská dokumentární tvorba.

Často jde o velmi unikátní svědectví, protože mnohá z témat byla poprvé zpracována právě Febiem a také mnohé osobnosti zachyceny poprvé a nebo naposled, často jde o jediné svědectví o nich. I ve filmografii známých českých tvůrců patří některá z jejich děl natočených ve Febiu na významné místo. A začínající nebo méně známí tvůrci často právě ve Febiu natočili svá nejlepší díla.

Febio se po celou dobu snažilo zaplňovat „bílá místa“, tedy věnovat se tomu, čemu se jiné televize nebo jiní výrobci v té době nevěnovali nebo vyhýbali (a v některých případech dokonce vyhýbají i dodnes).

Začalo to už Okem, které bylo předchůdcem pozdějších investigativních TV pořadů a které později nahradilo rozsáhlé mapování fenoménů české společnosti v „Jak se žije“, přes systematické mapování potenciálu českého národa (ale také posilování jeho identity po rozpadu ČSR) v cyklech Gen a Genus, první satirický a dodnes nepřekonaný pořad Česká soda, česko-německé vztahy (Okno k sousedům), zachycení podnikatelské elity porevoluční doby (VIP – Vlivní lidé), podporu malého podnikání (12 odvážných), otevírání světa Čechům (Cestománie), narůstající sociální problémy (Táta jako máma, Velcí a malí), až po intimní rentgenování lidských vztahů a citů v cyklech Zpověď nebo České milování.

Pořady Febia zásadně nikdy nepoužívali komentář. Ten byl poprvé využít až u Cestománie, kdy žánr cestopisu ho nutně vyžadoval. Později ještě v části cyklu Zpověď. Prvním a jediným celým dokumentárním cyklem Febia, který se o komentář opírá se stalo České milování, které uvádí TV Barrandov. Zpověď i České milování museli využít komentář pouze proto, že aktéři těchto pořadů byly často lidé, kteří nedokázali, nebo nechtěli, před kamerou mluvit o sobě - i když s natočením svého příběhu souhlasili.

Samotný Fero Fenič po založení Febia natáčel každý druhý díl pořadu OKO a jen za první pololetí vytvořil šest svých dokumentů. Pak se tento rytmus, vlivem narůstající tvorby ve Febiu, začal zpomalovat a Fenič už v dalším období natáčel jen nanejvýš jeden dokument ročně, v posledních létech však už jako režisér žádný. Je však autorem většiny projektů Febia, ideovým tvůrcem jejich znělek a celkové formy, důsledným vedoucím projektu, který vznik každého díla osobně provázel od myšlenky po konečný tvar.

Je proto logické, že Česká televize nakonec požádala právě jeho, aby navrhl výběr pořadů.

Nebyl to lehký úkol...

Dramaturgii INVENTURY FEBIA nelze vjímat jako výběr toho „nejlepšího“, protože často pořady, které ve své době mimořádně rezonovaly, už dnes tento náboj postrádají a naopak.

Proto se ve výběru témat hledaly spíš určité symboly i kontrasty doby a přihlíželo se i k tomu, aby se například ve výběru zachycených osobností nabídly především ty, co už nežijí nebo jsou dnes mediálně pozapomenuté a výběr tvůrců zase představil co nejširší škálu režijních stylů.

Samozřejmě, i u nich také chce zvolená dramaturgie připomenout zapomenutou tvorbu, nebo připomenout jejich jedno režijní období.

Pro starší diváky to může být zajímavá reminiscence a pro novou generaci svědectví o cestě, kterou prošlo nejen Febio a s ním i česká audiovizuální tvorba, ale i naše společnost.

Protože zatímco vznik Febia provázela velká mediální pozornost i tiché ukončení jeho činnosti je obrazem toho, kam se naše společnost posunula a jak se změnila...

Znovu se potvrdilo, že Febio bylo nejen obrazem ale i produktem doby, ta ho vytvořila a doba také rozhodla i o jeho ukončení.

JAKÁ BUDE INVENTURA FEBIA?

V řazení vybraných děl respektuje dramaturgie pořadu časovou posloupnost. V prvním dílu, který ČT2 uvede v úterý 4. ledna, proto představíme úplně první kroky Febia.

Zahájí ho úplně první pořad Febia ODSUD - POTIAĽ, který měl premiéru 4. dubna 1992.

V něm režisér Fero Fenič navštívil dvě nejvzdálenější místa naší tehdejší Československé federativní republiky. Vymezoval tím prostor, na kterém chtělo Febio působit a o kterém chtělo přinášet svědectví.

Jako by tím předznamenával tušení, že tyto dvě části jsou tak v něčem odlišné, že nezůstanou spolu...

Druhý pořad představuje dokument enfan terrible českého filmu Jana Němce. Ve ZPRÁVĚ O JEDNOM PROCESU se vrací k případu bratrů, kteří unesli školní autobus s nímž chtěli přejít české hranice. Něco, čemu dnešní generace už nemůže porozumět a kvůli čemu se umíralo. Případ byl komunistickou propagandou zmanipulován tak, že únosci se stali viníky i za smrt jednoho z nich a pykají za to dodnes.

Svědectví Jana Němce nikomu nestraní a balancuje na obdobně ostré hraně, jakou připomíná případ bratrů Mašínů...

O týden později, v úterý 11. ledna, přineseme obraz politického stavu země.

První pořad VUDCI mapuje lídry tehdejší doby – vedle Václava Klause sledujeme běžný den Miroslava Sládka, Valtra Komárka, Jiřího Svobody nebo Jana Kalvody. Všichni tehdy vedli politickou stranu, která se chystala kandidovat v prvních řádných svobodných volbách (volby v roce 1990 byly mimořádné).

Jako všechny pořady cyklu OKO, ani tady se nepoužívá žádný komentář a dokument je tak situační burleskou, protože už tehdy ne všichni politici souhlasili s natáčením.

V OKU s názvem VŠICHNI DOBŘÍ VOLIČI pak pohledem tří režisérů na třech místech republiky (domov důchodců, vězení a cikánská osada na východním Slovensku) sledujeme první svobodné (a poslední československé!) parlamentní volby ČSFR.

Jde o tragikomický pohled na rodící se demokracii a její, na demokracii často stále nepřipravené, občany.

Třetí díl Inventury Febia, v úterý 18. ledna, připomene nejpopulárnější idoly doby.

Poprvé se představí cyklus GEN a to s portréty Karla GOTTA (natočila ho tehdejší studentka třetího ročníku FAMU, čtyřiadvacetiletá Tereza Kopáčová) a portrétem Josefa ZÍMY, kterého až o devět let později natočil Robert Sedláček. Dva kontrasty, které zajímavě odrážejí český vkus i český konzervativizmus české společnosti.

Čtvrtý, poslední lednový díl, v úterý 25.ledna, přinese portréty lidí z okraje společnosti.

Strhující zpověď recidivistky MÁNI od režisérky Olgy Sommerové patřila ve své době k nejpozoruhodnějším dokumentů televizní obrazovky. Čtyřiadvacetiletá žena, která vypadá daleko starší, ve své sugestivní výpovědi bilancuje svůj život, vyznává se ze svých snů i poklesků a touhy o změně, které už zřejmě sama není schopná...

O dva roky později vzniklo OKO Jána Piroha POVOLÁNÍ ŽEBRÁK. Šlo o první dokument o tomto, tehdy novém, fenoménu u nás. Slovenský kameraman a režisér byl často přirovnáván k českému protějšku Janu Špátovi. I tento dokument svědčí o jeho nebývalé schopnosti získat si důvěru lidi z jakékoliv sociální skupiny a dokázat ji přetavit v zajímavé dílo. Poslední roky svého života i tvorby věnoval pouze Febiu.

První únorový díl, v úterý 1. 2., konfrontuje dva rozdílné životy, dvě kariéry i morálky.

Vedle sebe budou stát portréty odlišných životních osudů (které však začínali stejně) Heleny VONDRÄČKOVÉ (GEN od Jana Sebechlebského) a Marty KUBISOVÉ (GEN od exmanžela Jana Němce).

Obdobně, později si budou diváci moci:

* porovnat politiky Václava Klause a Václava Havla (pořady Gen od Juraje Jakubiska a Ondřeje Trojana),

* kamarádky, které rozdělila doba, Jiřinu Švorcovou (pořad z cyklu Zpověd od Zdeňka Potužila) a Jiřinu Jiráskovou (GEN od Ireny Pavláskové),

* být u setkání Otakara Vávry (Gen od jeho manželky Jitky Němcové) a Lídy Baarové (Genus, který natočil Otakar Vávra ve svých osmdesátičtyřech letech) po více než padesáti létech,

* připomenout komické začátky podnikání v Čechách (OKO: Blíže a vedle od Jozefa Horala a Jak se žije podomním obchodníkům od Pavla Jandourka),

* prožít silvestrovskou noc 1992, kdy se rozpad stát (pohledem čtyř režisérů ze čtyř míst bývalé ČSFR),

* poprvé po 19 letech znovu shlédnout nejkontroverznější pořad prvního roku Febia Nejšťastnější den Anny Mečiarové ( režiséra Fera Feniče), který vyvolal velké emoce na Slovensku. Pro jeho dnešní lepší pochopení ho doplní Oko o fenoménu V. Mečiara Slovenské tango (od slovenského režiséra Dušana Trančíka).

V dalších týdnech budou připomenuti:

*herečtí bardi Rudolf Hrušínský GEN – režie Milan Śteindler) a Miroslav Horníček (GEN – režie Jan Špáta),

*bývalí manželé Miloš Kopecký GENUS – režie Jaromil Jireš) a Stella Zázvorková (GENUS, režie František Filip, který poprvé natočil dokument!),

* kamarádi Jiří Sovák (GENUS – režie Simona Oktábcová) a Vlastimil Brodský (GEN – režie Jan Špáta) ,

* dvě nejrozdílnější české herečky Helena Růžičková (Zpověď - režie Dagmar Smržová) nebo Ljuba Hermanová (GEN – režie Jan Špáta), :

* spisovatele Ladislav Fuchs a Jaroslav Foglar ve svém soukromí,

* návštěva v Kersku u Bohumila Hrabala, nebo na Floridě u Waldemara Matušky.

INVENTURA FEBIA bude vždy v délce 30 – 40 minut, kromě letních měsíců, kdy nabídne i hodinové dokumenty, jako například O čem sní ženy a O čem sní muži (r: O.Sommerová) nebo Sedmnáct měsíců Dagmar Havlové (r: A. Majstorovičová) a jiné.

---